Karel Mařas
07.02.1930 - 10.08.2012
Karel Mařas se narodil v Semilech, kde chodil do školy a absolvoval obchodní akademii. 1954 se oženil s Marií Holou, v roce 1955 se jim narodila dcera Marie. Žili v Hradci Králové. Srpnová okupace 1968 je zastihla na dovolené v Jugoslavii, odkud se vrátili zpět, aby pomáhali naší vlasti. Přičinili se o obnovení Sokolské jednoty v Hradci Králové i Sokolské Župy Orlické.
V roce 1969 se rozhodli emigrovat do Švýcarska. Byli velmi aktivní v našich krajanských spolcích, Karel pracoval mnohá léta v Sokole, cvičil na všech sokolských sletech v zahraničí a úspěšně organizoval sokolské akademie. Pracoval také pro krajanský spolek Svatopluk Čech, organizoval různé akce a přednášel na různá themata hlavně z české historie. Byl také věrným členem Husova sboru a jeho předsednictva. Ve sboru, který pravidelně navštěvoval a v kterém sloužil, jakož i v křesťanské víře nacházel svou duchovní posilu. I v posledních měsících života, když bojoval se zdravotními potížemi, zůstal nadále positivní a aktivní. Jeho poslední proslov byl přednešen na setkání u Husova kamene v červnu 2012. Karel Mařas byl hodný, milý a spravedlivý člověk, láskyplný manžel, otec a dědeček, a věrný vlastenec.
V našich srdcích žije dále, nezapomeneme!
V roce 1969 se rozhodli emigrovat do Švýcarska. Byli velmi aktivní v našich krajanských spolcích, Karel pracoval mnohá léta v Sokole, cvičil na všech sokolských sletech v zahraničí a úspěšně organizoval sokolské akademie. Pracoval také pro krajanský spolek Svatopluk Čech, organizoval různé akce a přednášel na různá themata hlavně z české historie. Byl také věrným členem Husova sboru a jeho předsednictva. Ve sboru, který pravidelně navštěvoval a v kterém sloužil, jakož i v křesťanské víře nacházel svou duchovní posilu. I v posledních měsících života, když bojoval se zdravotními potížemi, zůstal nadále positivní a aktivní. Jeho poslední proslov byl přednešen na setkání u Husova kamene v červnu 2012. Karel Mařas byl hodný, milý a spravedlivý člověk, láskyplný manžel, otec a dědeček, a věrný vlastenec.
V našich srdcích žije dále, nezapomeneme!
Dr. Štěpán Milan Pavlinec
18.06.1921 - 21.08.2012
Dr. Štěpán Milan Pavlinec se narodil v Lounech jako syn evangelického faráře. Dětství a mládí prožil v Černilově. Za války studoval theologii v kurzech synodní rady, po válce pokračoval ve studio na Komenského fakultě v Praze a na universitě v Basileji. Pracoval jako farář v českých evangelických sborech v Chrudimi (Vikariat), v Bohusla-vicích nad Metují a v Pečkách. 1951-1953 byl u PTP útvaru, ve skutečnosti v táboru nucených prací. 1955 se oženil s Evou Helclovou, spolu měli a vychovali 3 syny. Pracoval též na ekumenickém překladu české bible, oddělení Nový Zákon.
Srpnová okupace 1968 rodinu zastihla v Jugoslavii, odkud se odebrali do Švýcarska. Zde byl zvolen farářem v Johanneskirche v Bernu, kde působil až do důchodu celých 20 let. Celou dobu sloužil také jako duchovní našim krajanům, založil českou skupinu v Bernu a dojížděl sloužit do Husova sboru v Curychu. Dlouhá léta působil v českých pořadech Svobodné Evropy a Christliche Ostmission.
I po odchodu do důchodu zůstal stále aktivní ve šýcarských i českých kruzích, vedl biblické hodiny, navazoval kontakty s naší vlastí, kázal v Čechách, na Slovensku i zde, ještě několik měsíců před smrtí i v Husově sboru v Curychu. Měli jsme ho všichni rádi, byl to upřímný, hodný a obětavý člověk a křesťan, žijící láskou k Bohu i k lidem. Rádi na něj budeme stále vzpomínat.
Za Husův sbor Jiří Král
Srpnová okupace 1968 rodinu zastihla v Jugoslavii, odkud se odebrali do Švýcarska. Zde byl zvolen farářem v Johanneskirche v Bernu, kde působil až do důchodu celých 20 let. Celou dobu sloužil také jako duchovní našim krajanům, založil českou skupinu v Bernu a dojížděl sloužit do Husova sboru v Curychu. Dlouhá léta působil v českých pořadech Svobodné Evropy a Christliche Ostmission.
I po odchodu do důchodu zůstal stále aktivní ve šýcarských i českých kruzích, vedl biblické hodiny, navazoval kontakty s naší vlastí, kázal v Čechách, na Slovensku i zde, ještě několik měsíců před smrtí i v Husově sboru v Curychu. Měli jsme ho všichni rádi, byl to upřímný, hodný a obětavý člověk a křesťan, žijící láskou k Bohu i k lidem. Rádi na něj budeme stále vzpomínat.
Za Husův sbor Jiří Král
Frau Eva Pavlinec hat uns den Lebenslauf von Dr. Štěpán Martin Pavlinec und die Abschiedsworte des Pfarrers Herrn Peter Märki in der Kirche Bolligen vom 3. September 2012 zur Verfügung gestellt:
STEFAN MILAN PAVLINEC wurde am 18.6.1921 geboren. Er verbrachte seine Jugend und seine Kindheit mit seiner älteren und jüngeren Schwester in einem Dorf in Ostböhmen, wo sein Vater Pfarrer war. Von klein auf war er also mit dem Milieu der „Evangelischen Kirche der Böhmischen Brüder“ vertraut. Das Gymnasium besuchte er in der nahe gelegenen Stadt Königgrätz, wo er noch während des Krieges die Maturität ablegte. Die Hoch-schulen waren von den Deutschen geschlossen worden, die Kirchen durften aber Kurse für angehende Theologen organisieren. So besuchte er solche Kurse und erhielt trotz der Kriegszeit eine fundierte theologische Ausbildung. Noch während des Krieges wurde er als Pfarrer ordiniert.
Nach dem Krieg bekam er vom HEKS ein Stipendium für 3 Semester an der Theologischen Fakultät in Basel. Das waren für ihn prägende Jahre. Er studierte bei Karl Barth und Oskar Cullmann, wichtige Gestalten, die in dieser Zeit die theologische Szene prägten. Die Beziehungen, die er in dieser Schweizer Zeit knüpfte, sollten später für ihn noch wichtig werden.
Im Jahre 1948 kam es in der Tschechoslowakei zur kommunistischen Machtübernahme. Auch die Kirchen gerieten unter einen starken Druck. Wegen seines Festhaltens am Glauben wurde Stephan für fast 2 Jahre in ein Zwangsarbeitslager eingewiesen. Dabei musste er auf dem Bau schwere körperliche Arbeit leisten. Allerdings war der Zusammenhalt der Inhaftierten vorbildlich. Die starken Bauernsöhne halfen den schwachen Studierten aus den Städten.
Im Herbst 1954 lernte er in einer Prager Kirchgemeinde die junge Medizinerin Eva Helclova kennen. Im Dezember 1955 heirateten sie. Im Mai 1956 übernahm Stephan die evangelische Kirchgemeinde von Petschki in der Nähe von Prag. In seiner pfarramtlichen Tätigkeit wurde er von Eva engagiert unterstützt. Dem jungen Paar wurden in dieser Zeit drei Söhne geschenkt: Martin 1957, Michael 1960 und schliesslich Filip 1966. Neben der intensiven Gemeindearbeit konnte Stephan an der neuen tschechischen Bibelübersetzung mitarbeiten, was ihm viel Freude bereitete.
Damals war die Zeit des Prager Frühlings. Er zeichnete sich u.a. auch dadurch aus, dass Auslandreisen einfacher wurden. So konnten Stephan, Eva und Michael im Jahre 1968 ihre Sommerferien in der Türkei verbringen, wohin sie von einem deutschen Pfarrer eingeladen worden waren. Als sie in Jugoslawien auf der Heimfahrt waren, erfuhren sie von der Okupation der Tschecho-slowakei durch die Sovjets. Anstatt über Ungarn nach Hause zu fahren, begaben sie sich nach Wien. Dort nahmen sie u.a. mit Familie Fellenberg aus Bern, die Stephan von seiner Schweizer Zeit her kannte, Kontakt auf. Am 10. September reisten sie in die Schweiz ein und wurden von Familie Fellenberg aufgenommen. Schon im Oktober 1968 konnte Stephan als Pfarrverweser in der Kirchgemeinde Johannes beginnen und Eva fand kurze Zeit danach eine Stelle im Inselspital. Erst im Dezember 1968 konnte der kleine Filip nach etlichen Schwierigkeiten, von der Schwester von Stephan begleitet, in die Schweiz ausreisen. Ihm folgte im Sommer 1969 der ältere Bruder Martin.
Die Familie Pavlinetz wohnte zunächst in einer Wohnung im Obstberg und bezog dann im Jahre 1971 eine Pfarrwohnung an der Blumenberg-stgrasse in Bern. Die Pfarrverweserstelle von Stephan war 1970 in eine normale Pfarrstelle umgewandelt worden. Neben seiner normalen pfarramtlichen Tätigkeit betreute Stephan in seiner Freizeit die reformierten tschechoslowakischen Flüchtlinge in der Schweiz an verschiedenen Orten, so in Bern, Burgdorf, Zofingen und Zürich.
Stephan war ein aktiver, unternehmungs-lustiger Mann. Er verbrachte seine Ferien mit seiner Familie immer auf Reisen. Zuerst lernte Familie P. das freie Europa kennen, später reiste man auch nach Uebersee. Stephan arbeitete fast bis 67-jährig und trat dann im Frühling 1988 in den Ruhestand. Er bezog danach mit Eva die Wohnung an der Kappelisackerstr. 57. Weiterhin betreute er die reformierten Tschechinnen und Tschechen in der Schweiz. Für seine frühere Heimat besorgte er fast 30 Jahre lang religiöse reformierte Programme des Radio Freies Europa. Nach dem Fall des Kommunismus pflegten er und Eva intesive Beziehungen zur evangelischen Kirche in der Tschechoslowakei. Bis ins hohe Alter hielt er einmal im Monat einen tschechischen Gottesdienst im KGH Johannes, den letzten hat er im Herbst 2011 gehalten.
Im Jahre 2008 wurde bei Stephan eine entzündliche Lungenkrankheit diagnostiziert. Nach und nach verschlechterte sich sein Zustand. Seit mehr als einem Jahr setzte ihm diese Krankheit hart zu und er musste mehrmals für kurze Zeit hospitalisiert werden. Am 11. August war er so schwach geworden, dass er ins Tiefenauspital gebracht werden musste. Dort hat er sich wieder ein wenig erholt. Für den 22. August wäre sein Austritt aus dem Spital geplant gewesen. Doch am 21. August ist er am Morgen in der Frühe friedlich eingeschlafen. Wir sind sehr dankbar, dass er nicht ersticken musste, sondern ein Herzversagen seinem reichen Leben ein Ende setzte.
Stefan´s früh gewähltes Lebensmotto begleitete ihn und bewährte sich bis zum Ende: Non potest non laetari qui sperat in Domino – freuen darf sich, wer seine Hoffnung im Herrn hat.
Pfr. Peter Märki
